Jsem užitečná?

Posted Říjen 20th, 2013 by Olcidruhe

Někdy si říkám, na co mě mí přátelé mají. I když mě PEG zavedený do střeva vyživuje a čas od času vypiju i trochu vody, můj jícen se to už dlouho chystá úplně zabalit. Chtěla bych, chtěla bych, chtěla bych mnoho. Chtěla bych být milovaná, ale na to nemám vliv :-) Teď už tedy nemám vliv na spoustu věcí, ale dřív jsem tancovala, jedla, připadala jsem si svobodná. Svoboda je stav duše a mysli. Jenže ty jsou zrovna teď uvězněny v mém těle. Snažím se tomu v této chvíli - 21. 10. 2013, oo:39 - nepoddat. A co moji kamarádi? Jak nakládají se svým životem? Pečují o svá těla? O své duše? A svou mysl? Mám pocit, že by jim stačilo tak málo, aby byli zdraví, ale přitom dělají tak mnoho, aby to šlo do háje. Cizí lidé na ulici mi říkají nebo mi píšou do zpráv na FCB, že si na mě vzpomenou a je jim lépe, protože zvládám tak těžké věci. Někteří si začnou plnit své sny proto, že mě jednou viděli v nějaké reportáži. Ale co mí přátelé, kteří si stěžují, ale nemám pocit, že by dělali i to nejmenší, aby to měli lepší. Dietu, cvičení, relaxaci.

Na co jim jsem?!

Jasně, že se musí svěřit, to snad každý. Ale co dál? Budeme nad sebou brečet? Jo, já to dělám. Pláču nad sebou ob týden. Ale pořád se chytám těch stébel, i když už jsem jich tolik vytrhala. Je těžké pomáhat lidem, kteří si sami nepomáhají. Mám ráda své přátele, ale někteří mě hrozně s..štvou :-D

Moji drazí, nezanevřete na mě. A nezanevřete na sebe. O koho se pak má člověk opřít, když je úplně v …. háji?

P. S: Přeju si to pro Vás, abyste byli šťastní a spokojení. Ať už beze mě nebo se mnou, ale aby ten Váš svět byl lepší.

Ne-matka

Posted Červen 29th, 2013 by Olcidruhe

“Ty tomu nerozumíš. Nemáš děti.”

“Já nemůžu mít děti.”

Když žena, matka, vysloví tu první větu, myslí jí vážně? Proč jí říká? Brání se? Brání svoje dítě? Chce ublížit té bezdětné?

Nemám děti, kvůli mé nemoci mám milion důvodu, proč je nemohu mít. Chtěla bych je? Toužím po nich? Cítím částečnou úlevu, že nemusím mít zodpovědnost za dalšího člověka a strach o něj. Ano. To všechno má odpověď ano.

Vím jaké to je - mít děti? Možná. Nevím, jaké to je držet v náručí svoje dítě. To štěstí a bezmeznou lásku. Tu krásu a vůni. Spojení.

Když matka řekne ne-matce, že neví, jaké to je mít děti, ví, jaké to je nemít děti? Jaké to je je nemít nikdy a vědět to?

V naší civilizované, přelidněné společnosti je stále hrozné stigma nemít děti. Pořád se chováme pudově : plodit. Zachovat rod, kmen. A pro mnoho babiček je to společenská ostuda nemít vnoučata. Jejich dcera je divná. Ženy mají děti, protože se to tak dělá. I ženy, které k nim nemají před porodem ani po porodu ten mateřský vztah. Porodit dítě ještě nemusí vždy znamenat - máma. Srdce, náruč, pochopení, respekt, strach. Máma.

Co to tedy pro mě znamená, že jsem ne-matka ?

Chráněno: Co je správné

Posted Červen 20th, 2013 by Olcidruhe

Tento příspěvek je chráněn heslem. Pokud jej chcete zobrazit, zadejte je níže:


Moje máma je Bůh

Posted Duben 10th, 2013 by Olcidruhe

To je ale troufalý titul(ek). Ale je to pravda. Je přísná a spravedlivá. Někteří lidé se jí bojí, někteří jí zbožňují a uctívají. Včetně mě. Nestárne. Je krásná, inteligentní, zdokonaluje se, má přehled. Vidí do budoucnosti. Miluje hroznou potvoru, tedy mě. Odpouští mi, pečuje o mě, hádá se se mnou. Věřím jí a věřím v ní. Je lepší, než Bůh. Je tady. A nemá církev, která vybírá desátky. Je za sebe. A za mě. Je nejlepší a já nechci jinou. Moje máma je boží!!!

A nemusíte si to myslet. To je výhoda víry a myšlenky :-)

Přijde mi to jako strašně dávno, co se mi zúžil jícen. Ale stalo se to v roce 2010. Od té doby jsem byla několikrát na rozšiřování jícnu.

Zachránilo mi to život, ale stejně můžu jíst jen mixovanou a pasírovanou stravu. Teď mám ještě doporučenou bezlepkovou, i když celiakii nemám definitivně diagnostikovanou.

Letos jsem v květnu byla opět na dilatacích (rozšiřování jícnu). Byly celkem 3. Ale polykání nešlo tak dobře, jako před dvěma lety. Zhoršovalo se, až 23. 12. byl jícen i bez puchýřů a ran neprůchodný, takže v neděli mamka sehnala sanitku, která nás odvezla do Brna, a kamarádku, která si přišla pro klíče od bytu. Měla 3/4 hodiny na sbalení věcí. Já už se skoro nezvedla z postele. Do Brna jsem jela na lehátku.

Na odd.  v Bohunicích už o nás věděli a hned jsme zkoušely zavést kapačku. První žíla praskla, ale druhá vydržela, bohužel byla v loketním ohybu, takže moje pohybové možnosti byly ještě menší.

Sestřičky na JIMP jsou skvělý. Samozřejmě i doktoři. Na Štědrý den mamku nacpaly sestřičky cukrovím, což bylo po více jak dvou letech, co jedla normální cukroví. My už neděláme ani žádné alternativní. Koukala jsem na ní, jak jí cukroví s čokoládou a ptala se jí, jestli si ze mě dělá srandu :-)

Ale odpoledne jsem dostala čistý bujón a pak i pudink, tak jsem dala mamce k Vánocům svoje polknutí :-)

V úterý také, takže nás s tabletkami na další 3 dny pustili domů.

Nevím, jak ty kortikoidy fungují, ale fungují. Zatím, i po dobrání Prednisonu se mi ten mix celkem dobře polyká.

Žádný jiný dárek se mi mamce zatím nepodařilo dát. Místo toho mám ještě zánět spojivek, ale snad bude na Nový rok vše v pořádku, aby to tak bylo po celý rok.

Důležité bylo, že jsme byly s mamkou spolu. A viděly jsme za těch 48 hodin snad všechny úžasné sestry z JIMP a několik bezva doktorů. Nebyly to až tak strašné Vánoce :-O

Ale ty příští bych opravdu raději byla doma . . .

Olča Motýl . . .

Posted Prosinec 17th, 2012 by Olcidruhe

. . . je člověk, mladá žena :-) , s Nemocí motýlích křídel - www.debra.cz . Druhá Olča jsem, protože jsem dcerou Olči první. Narodila jsem se ještě za minulého režimu, ale mnoho si z něj nepamatuji. Jsem napůl sirotek, naštěstí, a napůl Slovenka, což je taky dobrý a taky po mámě. Po tatíčkovi, který bude již patnáctým rokem dlít v kotli pekelném, jsem ze čtvrtiny Polka, ale jeho maminku jsem již nezastihla, takže z jazyka polského znám jen co zpívá Radůza. http://www.youtube.com/watch?v=UUxnzsHQ0q8  To je moje nejmilovanější zpěvačka. Když to moje zatracená, ďábelská nemoc dovolí, ráda zpívám, jím, cestuju, teď již méně a méně tančím. Naopak se vracím k četbě, ráda chodím s mamkou za kulturou, i když chůze v exteriéru pro mě už znamená nechat se tlačit mamkou či nějakým specialistou na vozíku, který by potřeboval repas. Bohužel, trávím moc a moc času u počítače. Zájmů mám asi dost, ale hodně času zabere ošetřování desítek rozsáhlých ran a puchýře na mém těle. Bohužel se tvoří i v jícnu. Ale o nemoci zase jinde.

Z otevření brněnské výstavy 12plus12 na rok 2012

Z otevření brněnské výstavy 12plus12 na rok 2012

Nic proti chlapům

Posted Prosinec 15th, 2012 by Olcidruhe

Vycházím ze zkušenosti a z pozorování.

Včera u nás byla jedna slečna, donesla drátkované motýlky s korálky od své babičky. Ta slečna studuje v Jihlavě vysokou školu, chodí na praxe i do práce a bydlí s kamarádkou v 1+1. V jednom pokoji bydlí dívky a v kuchyni majitel bytu. Dnes u nás byla moje kamarádka, která dře jak barevná, až si tím přivodila nemalé zdravotní problémy, bydlí v nájmu u bratra, kde je pod kontrolou. Tyto šikovné dívky jsou dospělé, mají mnoho zájmů, vzdělávají se, rozvíjí. Taky se oblíkají, pečují o svůj vzhled a společenský život. Ač už jsou lidé alergičtí na feminismus a feministky (upřímně, včetně mě), ten nepoměr mezi platy žen a mužů je stále znatelný. A co tak vidím a znám muže, jejich zájmy a “péče o tělo” mi nepřipadají tak finančně náročné, jako je to u žen. Když chtějí jít “holky na kafe, tak za dobrý kafe dají 30 - 50 Kč. Chlapi dají za pivo 20 - 30 Kč. U toho v hospodě koukají na fotbal. Ženský, když jdou na kosmetiku nechat si vytrhat obočí, utratí třeba 50 Kč. A takhle bych mohla pokračovat. Ženský i musí vypadat líp, protože nejen chlapi, ale i jiné ženy další ženy ráda zkritizují. U chlapů se to AŽ tak neřeší.

Já vim. Život není peříčko a tohle je jednostrannej pohled. Ale není dobře, že mladý a nejen mladý holky jsou nucený dělit se o své soukromí s “někým” jenom proto, že mají menší platy, i když dřou jak barevný.

Holky! Držím Vám všem palce a nevzdávejte se! Za sto let to bude třeba o 5% lepší :-)

Začínám

Posted Prosinec 15th, 2012 by Olcidruhe

Je 8 hodin ráno a já si troufám, s chřipkou, která mě “vyřadila” z hospitalizace, sedím doma a snažím se napsat první příspěvek na svůj blog. Můj opravdový blog. Kdo ho dnes nemá . . .

Doufám, že bude mé psaní aspoň trochu přínosné, zajímavé a také vtipné. Jsem nervózní jak křeček bez kolečka.

Můj příšerný začátek.

Ahoj blogere!

Posted Prosinec 15th, 2012 by Olcidruhe

Vítej na eBlogu. Toto je tvůj první příspěvek. Můžeš jej upravit nebo vymazat a začít s psaním vlastních příspěvků do blogu!